Co je to, co odkrývá slabost buržoazních postav ve filmu Teorema? Podle mě je to jedna z nejmilejších lidských emocí, totiž láska. A vskutku chlapec-návštěvník v domě bohaté milánské buržoazie vyznívá jako symbol lásky. Všem přijde atraktivní, každý má svým způsobem nějaký milostný vztah s chlapcem, který na první pohled nemá zvláštní vlastnosti. Na toto chlapcovo vyzvání k autenticitě, jak jsme již řekli, odpovídají všichni pozitivně, přibližují se každodenní realitě, autentičnosti. Můžeme si ovšem všimnout velkých rozdílů v tom, jak různé postavy buržoazní a neburžoazní prožívají svojí srážku s autenticitou. Jestliže se celá rodina bohatých buržoů topí v těch nejzoufalejších, nejneužitečnějších a nejsmutnějších gestech, prostá služka Emilie po kontaktu s neznámým hostem odchází z místa prázdného života a vrací se na vesnici kde koná zázraky. 

Málem bychom zapomněli na pošťáka, Ninetta Davoliho! Andílek věčně usměvavý, který poskakuje a raduje se jako vrabeček. Ale to je svět venku, to není svět milánské buržoazie. V Pasoliniho obrázcích není místo pro soucit s buržoazií. Ne tak pro neburžoazní postavy – služka Emilie ukončuje svůj život zahrabaná v jámě na staveništi, ale nekončí smrtí, nýbrž metamorfózou, tím, co bylo tak milé starým Řekům, v pramen vody. Tento ne-soucit, který Pasolini ukazuje ve filmu Teorema se vyhrocuje ještě více v Salò, kdy osoby, se kterými nelze mít soucit, bezcitně poznamenávají osud ubohých mladých lidí. Jestliže ve filmu Teorema se jedná o buržoi ubohé, v Salò se bude jednat o buržoi kriminální. Celý film Teorema se odvíjí v atmosféře určitého prostředí chladu, který umí rozehřát jen neburžoazní postavy.

L´autenticità come tragedia
per una classe sociale
(su Teorema di Pasolini)
Tomáš Matras, recensione del film

Che cos’è che rivela la debolezza dei personaggi borghesi in Teorema? Secondo me è una delle emozioni più care all’uomo, cioè l'amore. Infatti il ragazzo ospite a casa dei ricchi borghesi milanesi sembra essere simbolo dell’amore. È attraente per tutti, ciascuno ha una relazione d’affetto con il ragazzo che a prima vista non ha caratteristiche particolari. A questo invito all’autenticità del ragazzo, abbiamo detto, rispondono tutti positivamente, si avvicinano alla realtà quotidiana, all’autentico. Vi sono però enormi differenze su come vivono questo urto con l‘autentico diversi protagonisti borghesi e non borghesi. Se tutta la famiglia dei ricchi borghesi annega nei gesti più disperati, inutili e tristi, l’umile serva Emilia, dopo il contatto con l’ospite ignoto, se ne va dal luogo-simbolo di una vita vuota e torna in campagna dove fa perfino dei miracoli. 

Stavo per dimenticare il postino, Ninetto Davoli!, Angioletto sempre sorridente che saltella ed esulta come un passero. Ma Ninetto rappresenta il mondo proletario o sottoproletario, quello autentico secondo Pasolini, non è il mondo dei borghesi milanesi. Non vi è alcuna pietà di Pasolini per i borghesi. Ma non è così per i non borghesi: la serva Emilia termina la sua vita interrata in un fosso del cantiere, ma non finisce con la morte, bensì con una metamorfosi - ciò che era caro agli antici greci -, trasformandosi in una sorgente d’acqua. Questa non-pietà che Pasolini mostra in Teorema si inasprisce ancor più in Salò, quando persone che incarnano il potere infliggono torture, agendo spietatamente sul destino di poveri ragazzi. Se in Teorema si tratta di borghesi penosi, in Salò si tratterà di borghesi criminali. Tutto Teorema si svolge in un’atmosfera carica di una certa freddezza dell'ambiente che sanno sciogliere soltanto i personaggi non borghesi.

Tomáš Matras